1 Corinthians 2
1 A když jsem k vám, bratři, přišel já, nepřišel jsem vám Boží svědectví zvěstovat se znamenitostí řeči nebo moudrosti,
2 neboť jsem se rozhodl nic mezi vámi nevědět, leč Ježíše Krista, a toho jako ukřižovaného.
3 I octl jsem se já u vás v slabosti a v bázni a ve velikém chvění -
4 a mé slovo a mé poselství? Ne v přesvědčivých slovech moudrosti, nýbrž v důkazu Ducha a moci,
5 aby vaše víra nebyla založena v moudrosti lidí, nýbrž v moci Boží.
6 Mezi dokonalými však moudrost pronášíme, ne však moudrost tohoto věku ani vládců tohoto věku, kteří zanikají,
7 nýbrž pronášíme moudrost Boží v tajemství, tu ukrytou moudrost, již Bůh před věky předurčil k naší slávě,
8 již nikdo z vládců tohoto věku nepoznal, (kdyby byli poznali, nebyli by přece Pána slávy ukřižovali,)
9 nýbrž - podle toho, jak je psáno: Věci, jež oko neuvidělo a ucho neuslyšelo a jež na srdce člověka nevystoupily, jež Bůh připravil těm, kdo ho milují.
10 Nám je však Bůh odhalil skrze [svého] Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny.
11 Kdopak z lidí zná věci člověka, leč duch člověka, jenž je v něm? Tak an i Božích věcí nepoznal nikdo, leč Boží Duch.
12 My však jsme dostali ne ducha světa, nýbrž Ducha, jenž je z Boha, abychom znali ty věci, jež nám od Boha byly uštědřeny,
13 o nichž i mluvíme ne slovy naučenými lidskou moudrostí, nýbrž slovy naučenými Duchem, duchovní věci sdělujíce duchovními prostředky.
14 Přirozený člověk však věcí Božího Ducha nepřijímá, neboť jsou mu pošetilostí, a nemůže jich poznat, protože se musejí chápat duchovně,
15 duchovní však chápe všechny věci, sám pak není chápán od nikoho,
16 vždyť: Kdo poznal mysl PÁNĚ a bude ho poučovat? Mysl Kristovu však máme my.